Ošetřující lékaři a zdravotní péče v Kácově do r. 1990

 

Umění léčit a znalosti odstranění nebo zmírnění bolesti byly vždy ceněny. Setkání s lékaři a vzpomínky na jejich léčebné zákroky provázejí většinu pacientů po celý život. Starosta obce, duchovní a lékař tvořili na venkově neopomenutelná společenství. I po smrti se pak setkávali na ústředním bodu hřbitova okolo krucifixu. Takový doktorský hrob je i v Kácově, patří ale MUDr. Ladislavu Holejšovskému (1868 – 1908), obvodnímu lékaři v Souticích.

Záznamy do r. 1918

Záznamy v obecní kronice Kácova uvádějí posloupnost starostů a duchovních, lékaře však opomíjejí. Existují ale i výjimky. Takovou je poznámka o přítomnosti Antonína Kreibicha z r. 1748, toho času felčara kácovského, přítomného při ohledání Václava Dlouhého, chyceného a zamordovaného zloděje dobytka, v památné knize kácovské.  Jinou zmínkou je popis archiválií s obsahem „Ustanovování lékařů a ranhojičů, vyměřování jejich platů, žádosti o uvolněná místa z let 1750 – 1802“ uložených v Národním archivu ve fondu administrace toskánských statků - Spisové pododdělení Kácov 1616 – 1850 (1888).

V nové době jsou pak lékaři zmiňováni v kronice v čelných funkcích spolků jako např. Sokol, hasičský sbor nebo divadelní či okrašlovací spolky.

Výraznou osobností byl lékař doktor František Gebell, zmiňovaný již v rámci Osobnosti Kácova na internetových stránkách Kácovského běhu. Spisovatel Václav Vlček (1839 – 1908) ze Střechova na něj vzpomíná ve své knize „V Budečské škole“. Popisuje svou první cestu v r. 1851 na studia do Prahy, putování z chobotského mlýna, do Zderadin do Solnařovic (Jakoušovic) statku, setkání s kácovským panem doktorem Františkem Gebellem a jeho syny, jazykovou rozepři a společnou cestu přes Kostelec do Prahy.

Za Rakouska-Uherska a v meziválečném Československu obsahovala zdravotnická síť veřejné nemocnice, církevní zařízení, vojenské zdravotnictví i soukromá sanatoria. Praktičtí lékaři byli bezvýjimečně soukromí a na venkově zajišťovali zdravotnické služby ve státem vymezených obvodech.

V rámci C. a k. správy velkostatku v Kácově byl v r. 1902 uváděn C. a k. lékař mezi úředníky. Ti byli členěni na úředníky hospodářství, lesnictví a služebníky. Lékař Mag. Chir. Václav Novotný, (magistr chirurgie), byl zde veden jako úředník lesnictví. Posléze je v r. 1907 uváděn jako obvodní, panský a železniční lékař v Kácově.

Léta 1918 – 1950

V r. 1918 je v kronice obce uváděn jako člen Národního výboru v Kácově státní obvodní lékař MUDr. Bohumil Havránek, který kromě jiného rovněž vykonával funkci starosty Sokola. Promován byl v r. 1905 a v Kácově se usadil v r. 1906. Jeho ordinace se nacházela v dnešní Jirsíkově ulici č. 42. Úhrada zdravotní péče mohla být pro pacienty tehdy problémem. Josef Kotrejch ve svých vzpomínkách z r. 2003 uvádí, že jeho dědeček Josef Filip z Holšic byl v polední době svého života vážně nemocen. Babička Filipová musela prodávat v krámě, neboť peníze byly potřeba na studie Bedřicha v Praze a doktor Havránek dvakrát týdně jezdil autem z Kácova k dědovi a prováděl ozařování – to se platilo hotově.

MUDr. Bohumil Havránek je uváděn jako kácovský lékař v adresáři Protektorátu Čechy a Morava pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství ještě v r. 1939. Dne 9. 2.1940 oznamuje Věstník českých lékařů, že MUDr. Bohumil Havránek v Kácově se vzdal praxe. Některé válečné vzpomínky uvádějí, že MUDr. Bohumil Havránek zemřel v květnu 1945 na Pražském hradě. Nicméně věstník českých lékařů z 10. 12. 1943 píše, že kácovský lékař MUDr. Bohumil Havránek zemřel již 25. XI. 1943 a v tomto případě došlo v době válečných zmatků k záměně jmen.

Dalším lékařem v Kácově byl příslušník Československých legií v Rusku MUDr. Ladislav Jenčík (1893 – 1958), který ordinoval v dnešní Nádražní ulici č. 129. Po ukončení války se vracel z ruského bojiště dlouhé dva roky do vlasti. Nejprve byl označován jako praktický a pokladní lékař s datem založení 1924 v Kácově.  Poté je evidován jako lékař v českoněmecké oblasti v Lomu u Mostu. Věstník českých lékařů jej uvádí jako obvodního lékaře v Kácově v r. 1943. Jako lékař měl široký záběr léčebných zákroků a v paměti jeho pacientů zůstala zejména vzpomínka na šlapací pohon zubní vrtačky nasazované při opravě porouchaného chrupu. Byl společensky velmi aktivní, v listopadu r. 1945 je MUDr. Ladislav Jenčík uváděn v zápise z přípravné schůze sboru divadelních ochotníků jako svolavatel zasedání a jako předseda Národního výboru v Kácově.

V únoru 1946 je pak zvolen předsedou spolku Divadelních ochotníků spisovatele Václava Vlčka v Kácově. Spolek vedl do r. 1951, kdy spolek nereagoval na výzvu ministra Václava Kopeckého na začlenění do místní skupiny Revolučního odborového hnutí nebo Jednotného zemědělského družstva a byl rozpuštěn. Svou lékařskou praxi ukončil odchodem do invalidního důchodu. Hrob MUDr. Ladislava Jenčíka se nachází na starém kácovském hřbitově.

Léta 1951 – 1967

Po r. 1948 bylo československé zdravotnictví zcela postátněno a veškerou zdravotní péči poskytovaly ústavy a organizace zřizované státem. Některá odvětví hospodářství a veřejné správy měla vlastní zdravotnictví.

Po MUDr. L. Jenčíkovi nastoupil v Kácově jako lékař MUDr. Jan Houdek, který měl rovněž ordinaci v Nádražní ulici č. 129. Zároveň mu byl přidělen byt v budově pošty. V r. 1965 byl zvolen do výboru Sokola jako zdravotník a v dostupné dokumentaci Sokola je ještě uváděn ve stejné funkci v r. 1975. Z Kácova odešel do Benešova v r. 1976, ale v novém Obvodním zdravotnickém středisku v Kácově ordinoval ještě v r. 1978. V paměti místních rodáků zůstává vzpomínka na jeho psa – buldoka, se kterým se stavoval v hospodě, přičemž pes nepohrdl konzumací piva.

Ordinaci v Jirsíkově ulici č. 42 převzal po válce dentista Ladislav Men (1910 - 1983). Neměl titul MUDr., takže šíře jeho zákroků byla omezena. V ordinaci pracovala jako sestra i jeho manželka Jindřiška, která byla proslulá tím, že si neustále pozpěvovala a laskavým přístupem uklidňovala vystrašené děti z místní školy v čekárně, jak dosvědčují žijící pamětníci.

Léta 1967 – 1989

V r. 1961 zpracoval Okresní ústav národního zdraví v Kutné Hoře projekt na přestavbu jednopatrového obytného domu čp. 74 (bývalého chudobince) na obvodní zdravotní středisko v Kácově. Cílem projektu bylo soustředit do jednoho objektu do té doby rozptýlené služby ve formě obvodního zdravotnického střediska, zubního střediska a dětské a gynekologické poradny. Součástí projektu byl i byt pro správce a garáž. Vedle toho byla v 1. poschodí i místnost pro rtg. Projekt byl postupně realizován a v lednu 1967 byl dán do užívání. Do objektu se po otevření přestěhovaly veškeré místní ordinace. Speciální služby jako např. dětský lékař byly zajišťovány dojíždějícími lékaři. Středisko poskytovalo následně i služby rehabilitace.

Po L. Menovi převzal zubní ordinaci již v nové budově zdravotníků dentista Karel Zvejška z Uhlířských Janovic a následně dojížděly do Kácova lékaři z Kutné Hory, Zruče n. Sázavou, Havlíčkova Brodu a dalších míst. Novým stálým stomatologem pak byla od r. 1979 MUDr. Daniela Pechová.

Po MUDr. J. Houdkovi nastoupila v Kácově MUDr. Heissingerová (minimálně na rok, než odešla do Motolské nemocnice v Praze), po ní zde několik měsíců pracoval Dr. Danda, již důchodce, který před tím pracoval jako primář, internista, v nemocnici v Kutné Hoře. Dále krátce i MUDr. Zdeněk Hospodka, který pak odešel do Lysé nad Labem.

V r. 1979 vychází ve Zdravotnických novinách inzerát, kde se hledá praktický lékař pro obvod Kácov s tím, že uchazeči je nabízen při nástupu byt 3 + 1 II. kategorie. Novým lékařem v Kácově se stal MUDr. Jan Křivský, který nastoupil v lednu 1981. Několik měsíců v první polovině roku 1981 jej zastupovala Dr. Helena Huclová. MUDr. Jan Křivský proslul ještě jako aktivní člen České společnosti ornitologické a po dlouhá léta podával v regionálním tisku zprávy o Vítání ptačího zpěvu včetně počtu ptáků a jejich druhů na Vavřineckém rybníku. 25. 7. 2015 se dožila pacientka tohoto lékaře paní Jarmila Malejovská sta let.

Po r. 1954 po vybudování továrny na zpracování lnu v Kácově – Lenka Kácov – byla zde zřízena závodní ordinace, kde dvakrát do týdne přijímal pacienty místní lékař. Továrna měla v průměru okolo 60 zaměstnanců a fungovala ještě v r. 1990.

Po r. 1990 se stalo zdravotnictví předmětem privatizace a komercializace, které se dotkly i Kácova.

Sepsal František Procházka


XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2021