Zlato, stříbro, krystaly granátů a poklady v Kácově

 

Kácov a Blanická brázda

Území Kácovska spadá do oblasti Blanické brázdy, která představuje významné pásmo jádra Českého masívu. Blanická brázda je širokou sníženinou tvořenou systémem zlomů s rudnými ložisky. Nejvýznamnějším dolem vzniklým nad těmito ložisky byl zlatodůl Roudný nacházející se cca 20 km od Vlašimi, v němž se v letech 1904 – 1930 vytěžilo téměř 6 tun ryzího zlata. Z roudenského zlata byly raženy první československé dukáty a další hodnotné pamětní mince (svatováclavské).  Hloubka dolu dosáhla 510 m. V minulosti byl důl několikráte opuštěn. Mineralogicky patří tento důl        k chudším ložiskům.

Na základě poznatků z vývoje ložisek zlata Blanické brázdy a s přihlédnutím ke všem geologickým informacím se v těchto místech předpokládá vznik dalších ložisek. Metalogenetická mapa zlata Českého masívu publikovaná v roce 1992 (Zlato    v Českém masívu) zpracovaná P. Morávkem obsahuje seznam 322 míst ložisek a významnějších výskytů zlata Českého masívu. Pod číslem 233 je uveden a vyznačen v Blanické brázdě i Kácov. 

Na březích Blanice, která se nedaleko Kácova vlévá do Sázavy, a u jejích přítoků se nacházejí kupovité nebo protáhlé kopečky porostlé trávou, olší nebo lesem svědčící o dávné těžbě zlata formou rýžování. V současnosti se u předpokládaných ložisek uplatní podzemní těžba.  Odborníci se domnívají, že na území České republiky probíhalo dobývání zlata nejprve mělkými jamami a příkopy. V současnosti se předpokládaných ložisek uplatní podzemní těžba.

Pokusy o podzemní těžbu v minulosti jsou zaznamenány na území Kácova (poblíž Kozince) u nádraží. Historická mapa České geologické služby, dostupná na internetu, zaznamenává v této lokalitě 3 bývalé těžařské vstupy. Jeden z nich byl zničen při výstavbě posázavské železniční trati v r. 1901. Posledním známým vstupem byla v této lokalitě tzv. Havířská díra. Místo bylo typické tím, že z něj stále vytékal pramínek vody. Staré hornické vstupy byly typické právě tím, že se zakládaly na úbočích tak, aby při dalším postupu prací byl zajištěn trvalý odtok vody. Přesný účel ani výsledky důlních prací v lokalitě Kozince nejsou doloženy.  Místo výskytu Havířské díry bylo významným způsobem poničeno při lesních pracích a těžbě dřeva v důsledku pustošivého orkánu Kyril v r. 2007 a vichřice Ema v r. 2008.

G.V. Svoboda uvádí ve své práci ve Sborníku historického kroužku z r. 1910 na základě výpisků z památné knihy kácovské, že v r. 1730 bylo učiněno radniční rozhodnutí (výchoz) ohledně poplatků v Zlatých dolech u Bejkovského. A. Zavadil v práci Kutnohorsko slovem i obrazem (1914) uvádí mezi svéráznými názvy pozemků obce Kácov pozemek označený jako Zlatý důl s dovětkem, že jde o místo, kde se dávnými časy silně dolovalo. Na dostupné katastrální mapě je jako pozemek Zlatý důl označen vrch vedle Kozince.

Význam zlata nebyl až do konce 12. století příliš velký. Zlato nebylo ještě měřítkem materiálních hodnot. Zlato se do počátku 13. století získávalo na území Čech jen rýžováním. Dávné časy je třeba proto posuzovat v tomto kontextu. 

Nejznámější pokus o těžbu v okolí mimo oblast zlatodolu Roudný je z r. 1840 u Hodkova, severně od Zruče nad Sázavou.  O tomto kutání informoval Sborník Ústředního ústavu geologického v r. 1952. Rudné ložisko mělo obsahovat stříbro. Výsledné vzorky vytěžených hornin předložené ke zkoumání báňskému úřadu obsahovaly dva slibné kusy horniny. U nich ale bližší průzkum prokázal, že nepocházejí z hodkovské žíly, ale výsledky spíše svědčily o tom, že oba kusy horniny byly odebrány na některé kutnohorské haldě. Kutací práce byly poté investory neprodleně zastaveny.

 

Nerentabilnost způsobená i poklesem ceny zlata byla příčinou uzavření zlatodolu Roudný. Dnes je sice cena zlata opět vyšší a případné důlní činnosti by byly výnosnné, ale objevuje se nový faktor, kterým je zvýšená ochrana životního prostředí, neboť těžba nerostů je provázena kontaminací okolní přírody. Stabilní zájem o obnovení těžby zlata v Čechách projevují zahraniční společnosti z Kanady a Austrálie.

 

Výskyt krystalů granátu ve Zlivi

Nedílnou součástí Kácova je Zliv. Když se vydáme z návsi ve Zlivi cestou mezi domy na severo-východ, dojdeme na cestu místními obyvateli nazývanou Granátová cesta. Zde lze zejména po vydatných deštích nalézt krystaly granátu.  Díky své červené barvě je granát považován za drahokam vášně a lásky. Šperky z granátu jsou působivé ve vlasech žen, ať už světlých nebo tmavých, kde se cení jejich ohnivost. Jsou i tradičním darem při zásnubách nebo k výročí svatby.

Zdejší granáty vznikly v místně přeměněných horninách za geology popisovaných podmínek - v tzv. skarnech. Skarnové těleso u Zlivi je jen cca 80 m dlouhé a 25 m široké. Další skarny se nachází na nedalekém místě zvaném „Vápenka“  a  hojněji v okolí nedalekých Holšic. Zlivský granát vznikl během regionálních metamorfních procesů při teplotách kolem 700 stupňů Celsia a tlacích 6-8 kBar. Během chladnutí  horkých a na minerály bohatých roztoků docházelo k jeho postupné krystalizaci. Zlivské krystaly granátů jsou tmavé barvy, na povrchu oxidované a hnědě zbarvené. Při chemickém rozboru se v nich nacházejí prvky: vápník, křemík, hliník, železo, mangan a hořčík. Hnědá zabarvenost je příčinou, že jde o granáty, které nejsou vyhledávány šperkaři.

Hnědočervené granáty byly v minulosti získávány průmyslově hlavně z nálezů v drobných ostrůvcích v oblasti mezi Kolínem a Kutnou Horou. Uplatňovaly se i do šperků, ale i jako polotovar pro brusné postupy. Zlivské granáty představují geologickou zajímavost.

 

Kácovské poklady a nálezy

Zlato a stříbro není ukryto v okolí Kácova jen v rudných ložiscích. Při troše štěstí je možné narazit i na poklad ukrytý          v zemi.

Jeden z nich objevil v sobotu 16. března r. 1935 dělník A. Malkovský z Kolína na pozemku lesní správy v Kácově ve Zderadinách v lese Dubina v malé skrýši v  kořenech stromu. Šlo o nádobku z šedohnědé hlíny. Obsahovala groše Václava IV, z nichž bylo 69 určeno. Nález ohlásila Správa státních lesů a statků v Kácově a do literatury byl tento nález uveden jako Kácovský poklad.  Dříve se jako majitelé (1956) uváděli: Městské muzeum Uhlířské Janovice, škola Zbizuby a Zderadiny, Správa státních lesů a statků Kácov. Mince pocházejí z r. 1419. V té době se o Zderadiny dělili bratři Jindřich a Beneš z Kácova.

Druhý nález na území Kácova byl učiněn 12. dubna 1951 a odborně popsán v Numismatickém sborníku v r. 1953.  Zde bylo popsáno 25 mincí (3 dukáty, 10 tolarových ražeb a 12 polských trojaků). Poklad byl neznámým majitelem ukryt během třicetileté války po r. 1641. V této době byla majitelkou kácovského panství Benigna Kateřina z Lobkovic (1635 – 1653).  Mince pocházejí z Čech, Tyrol, Norimberka, Saska, Brabantska v Nizozemí, Kampenu v Nizozemí, Polska, Litvy, Rigy a Modeny v severní Itálii.  Majitelem tohoto nálezu bylo Okresní muzeum Vocel v Kutné Hoře (1957).

České muzeum stříbra v Kutné Hoře uspořádalo v r. 2017 výstavu Příběhy z muzejních sbírek. Uvádí, že je vystaven            i Kácovský poklad.

 

Ostatky svatého Liberáta

Nejen cena zlata se během času mění. V minulosti se nejen tímto kovem vyvažovaly ostatky a relikvie svatých. Jejich význačným sběratelem v Čechách byl Karel IV a dnes jsou součástí svatovítského pokladu. Benátčané r. 828 až v Egyptě uloupili pro své město ostatky svatého Marka. Břetislav I. přivezl v r. 1039 do Prahy ostatky svatého Vojtěcha jako kořist z dobytého polského Hnězdna.  I v kácovském kostele spočívají ostatky afrického mučedníka a světce svatého Liberáta vyzvednuté z římských katakomb. V Posázaví jde o ojedinělou výjimku. V barokní době představovaly poklad svého druhu a jeho získání pro kácovský kostel stálo majitelku panství Annu Marií Františku Toskánskou nemalé úsilí. Kromě ostatků uložených v hlavním oltáři darovala kostelu i další dvě částky v relikviáři. Katolická církev deklaruje, že tradičně uctívá svaté a má ve vážnosti jejich pravé ostatky a obrazy. Loupeživé výpravy za poklady ve formě ostatků svatých se dnes již nevedou.

Sepsal František Procházka

 


XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018