Osobnosti Kácova                                                                            

 

Rudolf Bächer (1856 - 1915) 

8.1. 1856 se v rodině Bächerů v Kácově narodil syn Rudolf, jeden ze zakladatelů První české továrny na pluhy a hospodářské nářadí v Roudnici nad Labem, asi největší továrny na výrobu zemědělského nářadí v Rakousku-Uhersku. Vystudoval reálku v České Lípě. Když se s praxí obchodního cestujícího a prodejce zemědělských strojů vrhl na podnikání bylo mu dvacetdevět let. Později firmu zastupovali jeho synové: Jiří, Karel a Pavel. Největšího úspěchu dosáhla firma na První jubilejní výstavě v Praze v r. 1891, kdy získala nové trhy v Rumunsku, Bulharsku, Alžíru a Argentině, následovalo Turecko, Španělsko, Švédsko, Dánsko a další státy v Jižní Americe a Africe. Hlavní výrobní náplní byla zemědělská technika pro zpracování půdy a setí, zahrnující pluhy, kypřiče a secí stroje. Roku 1900 se podnik rozšířil o novou ocelárnu, v níž se začaly vyrábět i nárazníky pro vagony, tělesa pro lisy či ložiska, později orební tělesa pro motorové pluhy. Přesné datum příchodu rodiny Bächerů do Kácova není známo. Uvádí se, že dům, ve kterém rodina sídlila, sloužil v době Anny Marie Františky Toskánské (1672 – 1741) jako konírna pro zámecké panstvo. Jazykovědci uvádějí, že samotné jméno Bächer pochází z německého Bacharach (historické město v Porýní). Podle historiků přišli Bächerové do Čech po vypovězení z Rakouska v r. 1670 Leopoldem I. Rod byl spojován se znamením kalicha, které si nechávali členové rodu tesat na hrob. Teprve ústava z roku 1867 umožnila židovským občanům nabývat pozemkového majetku. V Kácově Bächerovi obývali nynější dům na adrese Nádražní č. 17 (bývalá školní jídelna) a podle zákona ho tedy mohli zakoupit nejdříve po roce 1867. V domě byl v přízemí obchod, který majitelé později pronajímali. Byla zde nálevna, kde se prodávala z beček kořalka. Dnes je zde hospoda U Sedláka. Bächerova továrna byla v dalších letech známa pod jménem ROSS a AGROZET. Prostředí továrny je v Čechách obecně známo – natáčel se zde film „Marečku, podejte mi pero!“, který proslul řadou výroků - např: „Chodí to výborně, ale neseje to.“ Robotizované pracoviště, ve které se změní továrna ve filmu, ale ve skutečnosti v Roudnici nikdy nevzniklo.

  

Milan Knobloch (*1921)

Akademický sochař Milan Knobloch je řazen mezi nejvýznačnější žáky zakladatele české medailérské školy Otakara Španiela. Vytvořil i řadu figurálních soch, portrétů, reliéfů, ale především na čtyři sta návrhů medailí a mincí. Jeho dílo dosáhlo mezinárodního uznání, busta A. Hrdličky je zařazena v expozici Národního muzea USA ve Washingtonu, medaile s portrétem W. Shakespeara byla reprodukována v Encyklopedii Britannica. V roce 1991 vytvořil bronzovou bustu kácovského rodáka Jana Valeriána Jirsíka (* 1798, Kácov – +1883, České Budějovice). V roce 200 výročí Jirsíkova narození během oslav v Kácově daroval obci v r. 1998 model uvedené busty a sám s manželkou i Kácov navštívil. Zde vzpomínal na dobu, kdy se v mládí sám v městečku na břehu Sázavy rekreoval. Model busty byl umístěn v prostorách kácovské radnice. 

  

Rudolf Hacker (1859 – 1920)

Rudolf Hacker je označován jako lesmistr, lesní pěstitel, školkař a lesnický vynálezce. Narodil se u Tábora a po absolvování reálky navštěvoval lesnickou školu v Bělé pod Bezdězem. Po studiích působil v Kácově / Zderadinách a na dalších toskánských statcích. Od svých 18 let si vedl deník, kam si zapisoval a kreslil své poznámky. V roce 1903 odešel do výslužby a v Pouchově u Hradce Králové založil rozsáhlé lesní školky. Hacker je označován za praktického výzkumníka z oboru obnovy lesa. Především se oceňují jeho zkušenosti jako lesního školkaře, pěstitele a ochranáře lesa a jeho myšlenky o poměru myslivosti a lesnictví. Zabýval se i kontrolou lesních semen. Napsal díla Praktické lesní účetnictví, Lesní hospodářská kniha, Poučení pro neodborníky jak zakládati lesy, živé ploty, vrbovníky a remízy sázením sadby (vzhledem k cizím dřevinám psáno též pro odborníky). Největší proslulosti dosáhly jeho vynálezy, a to zejména Hackerův školkovací stroj. Základní myšlenkou bylo zavěšovat sazenice volně do sázidel a zasadit je rázem v celých řadách do otevřené rýhy. Sestrojil také secí strojek pro školky a les a současně zkonstruoval secí prkénko k vytlačování vypouklých rýh. Hackerovy školkovací stroje se užívaly i v lesnictví jiných států. Kromě těchto uskutečněných vynálezů se dochovaly plány dalších zlepšovacích návrhů a projektů. 

  

Architekt a stavitel Josef Král (1884 – 1959)

Architekt a stavitel Josef Král patří k stavitelům, kteří vtiskli Kácovu svébytný ráz, zejména pak Nové čtvrti a části Nádražní ulice. Výstavba této části Kácova byla již plánována ve formě ulic a byla určena k rezidenčnímu bydlení. V r. 1910 získal stavitelskou koncesi v Kutné Hoře, v roce 1914 se přestěhoval do Kolína a v r. 1918 přenesl svou koncesi do Kácova. V třicátých letech pak přesunul své podnikatelské aktivity do Radešovic u Říčan, zde stavěl například v roce 1934 pro obec restauraci, obnovoval rybník. Svou rozsáhlou vilu se zahradou v Kácově pronajal pro hostinskou živnost rodině Dušků. Po svém návratu z Radešovic zpět do Kácova a po ukončení pronájmu postavil rodině Dušků v Nádražní ulici ubytovací hostinec. Po ukončení I. světové války vypukl v Kácově čilý stavební ruch. Stavební fi rmy zaměstnávaly místní stavební dělníky a řemeslníky. Umožnila to parcelace velkostatku a příznivé hospodářské poměry. Architekt a stavitel Josef Král postavil v Kácově nájemní dům, ve kterém je dnes pošta, spolu s architektem a stavitelem Karlem Tichým se podílel na výstavbě školy. Vedle toho postavil v Kácově i řadu rodinných domů. V Nádražní ulici pak vybudoval dvě hmotnostně nejvýznačnější vily – jednu pro lékaře Ladislava Jenčíka a jednu pro sebe. Vila pro lékaře Ladislava Jenčíka byla charakteristická tím, že vedle oddělené ordinace byla u plotu postavena na vyvýšené ploše obdélníková pergola s betonovým sloupovím, dnes z velké části demontovaná. Obě rodinné vily dominují Nádražní ulici a jsou charakteristické širokým a prostorným vnitřním schodištěm, které prochází celým objektem. Mají rovněž složitou střechu zakončenou dominující věží. Fasády jsou okrášleny zdobnými prvky. Zahrady kolem domu byl projektovány jako okrasné. Na společenské postavení majitele upozorňoval již vstup do domu, kde byla vyčleněna místnost pro správce nebo domovníka. Kolem své vily nechal architekt a stavitel Josef Král zasadit v r. 1925 osm sazenic stříbrných smrků, které vyrostly v nádherné ztepilé a obdivované stromy. V roce 1996 poničil blesk dva z těchto stromů, v roce 2008 pak vichřice Emma zlikvidovala zbylé. Stavitel Josef Král zemřel v roce 1959 a je pochován na kácovském hřbitově. Na domě, který postavil pro sebe a svou rodinu, je zasazena deska s jeho jménem.  Architekt a stavitel Josef Král je uveden v Encyklopedii architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách vydané nakladatelstvím Academia v r. 2004.  

 

Václav Sahule (1739)

Václav Sahule pocházel z rodiny kácovských řezníků. V roce 1739 byl obviněn z nešlechetné huby - z toho, že mluvil tak, že se to dotýkalo cti. Byl proto předvolán na radnici v Kácově do kanceláře. Kokrétně šlo o to, že šířil zprávy o panu Popovském, že je záletník. Protože však na radnici nic takového nemohl dokázat, musel nad ním být vynesen trest. Za výkon rozsudku se ale muselo platit z obecní pokladny. Radní se proto usnesli, aby si Václav Sahule přede všemi rychtáři klekl na zem a sám se plácal přes hubu. A tak se i stalo. Z příkazu pánů úředníků pak celá věc byla zaznamenána do obecní kroniky. 

 

Bernard Gebell (1838 – 1914)

Bernard Gebell (1838 – 1914), byl synem zámeckého lékaře v Kácově Františka Gebella. Pro ochotnické divadlo v Kácově vytvořil v roce 1863 oponu s dobovým zobrazením městečka. Opona malovaná klihovými barvami je o rozměrech 550 x 220 cm a navinovala se na válec. MUDr. František Gebell (1808 – 1876) byl rodem Francouz, jenž vystudoval na jagellonské univerzitě v Krakově. Účastnil se vojenského tažení maršála J. J. Radeckého z Radče do Itálie (polní tažení v letech 1848 – 1849) jako vojenský lékař. Na zpáteční cestě se dostal do Kácova, kde také zůstal. Zde se zapojil do spolkového dění, působil jako předseda divadelního spolku a i jako čelný funkcionář hasičského spolku. Bernard Gebell vystudoval reálku v Praze a pak přestoupil na hospodářskou školu. Pracoval jako hospodářský úředník na císařských panstvích v Buštěhradě, Jenči, Zákupech, České Lípě a v Kácově. Za svých studií v Praze navštěvoval některé malíře, hlavně Fr. Ženíška. V rodině lékaře Františka Gebella bylo hodně dětí (děti v této rodině dostávaly jméno podle toho jak šla abeceda: Antonín, Bernard, Cecílie, Daniel, Eduard, František, Georg), přesto řada z nich studovala v Praze. Studium na umělecké škole nebylo nejjistějším životním zajištěním. Proto asi malířství zůstalo pro Bernarda Gebella jen zálibou na celý život, zálibou, ve které nebyl odborně školen. Z děl Bernarda Gebella je uváděn oltářní obraz Narození Páně, který namaloval v České Lípě. Pro kácovské ochotnické divadlo ještě namaloval dva postranní portály s poprsím V. Hálka a V. Vlčka, které se nedochovaly. Bernard Gebell a Václav Vlček, rodák ze Střechova a pozdější vydavatel časopisu Osvěta, se osobně velmi dobře znali. Ve svých vzpomínkách na gymnaziální léta z února 1856 V. Vlček uvádí, že se obě rodiny navštěvovaly a jejich děti spolu putovaly z Kácova do Prahy. Bernard Gebell zemřel v Praze a je pochován v rodinném hrobě na hřbitově v Kácově. Místo je lokalizováno jako čtvrtý hrob u zdi vlevo od hlavního vchodu. V Kácově si během času pořídili oponu novou a původní postupně putovala po okolních obcích. Velkou hrou náhod a zejména trvalým úsilím tehdejšího učitele Karla Hazuky se v roce 1954 vrátila z Polipes zpět do Kácova. Dílo bylo v r. 1955 restaurováno akademickým malířem Josefem Krčilem z Kutné Hory. Dnes je centrální část o rozměrech 175 cm x 395 cm vystavena v zasedací síni Obecního úřadu v Kácově.

 

Zpracoval Dr. František Procházka

 


XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018