O velkých vodách v Kácově                                                                

 

V údolí řeky Sázavy nebyly povodně ničím výjimečným. Nejstarší kronikáři je ani nezaznamenávali, zato zprávu z r. 1140 o pětihodinovém náhlém vyschnutí Sázavy u kláštera, kdy bylo možné sbírat v suchém řečišti velké ryby a raky, nám kronikář známý jako Kanovník vyšehradský zanechal.

 
Historické povodně v Kácově

Základní data o povodních na Sázavě publikoval L. Elleder v r. 2008. Jeho práce zahrnuje i údaje o Kácově. Vycházel z povodňových značek existujících v r. 1933 v dnes zbořeném kácovském mlýně (devět symbolů z let 1862, 1891, 1909, 1915, 1917, 1920, 1922, 1923 a 1926) a z historických zpráv. Nejstarší záznam o povodni v Kácově pochází od Mikuláše Dačického z Heslova z března roku 1616. Uvádí, že kočí Daněk se pokoušel přejet rozvodněnou Sázavu u Kácova a utopil nejen sebe, koně, ale i cestující matku se dvěma dětmi. Dosud nejhorší povodeň zasáhla Kácov 1. srpna v r. 1714 a zaznamenal ji místní kronikář. Voda se přivalila o půlnoci a vystoupila až ke spodnímu pokoji fary. Odhaduje se, že voda dosáhla výše 650 cm. Příčinou bylo, že se nedaleko Žďáru protrhlo v důsledku deštivých přívalů 60 rybníků. Vody Sázavy odnesly farní chlévy, chalupu převozníka, valchu, pilu i celý Pelíškův most pod městečkem. V Kácově byli pochováni dva utopení. Roku 1715 dal první most v Kácově vystavět Karel Joachim Breda, ale ledy ho 23. února 1718 strhly a tak byl vystavěn jiný most. Další zpráva kronikáře uvádí, že k další povodni došlo 1. června 1724, kdy řeka odnesla most a polovinu jezu. Na lukách se nesklidilo žádné seno. Roku 1735 dala Anna Marie Toskánská budovat most nový, krytý, umělecky sestavený o jediném průchodu pro vodu tak, že jeho těžiště spočívalo ve středu jeho výše, a to namísto mostu, který byl opět odnesen povodní. Antonie Kavalírová, manželka zakladatele sázavských skláren, vzpomíná ve svých pamětech na cestu v r. 1830 z Čestína do Kácova a na Ostředek. Rodina stěhovala na šesti vozech veškerý majetek. Když přijeli ke kácovskému mostu, zjistili, že velká voda a ledy vzaly mostu před velikonocemi všechny pilíře a most stál jen na dvou koncích. Po mostě nikdo od té doby nejel. Ženy, děti a doprovod přešly přes most napřed, forman se poté pokřižoval a vyjel. Tak se postupně podařilo všem vozům rozkývaný most překonat a náklad převézt bezpečně na druhou stranu. 2. února 1862 byl kácovský most opět odnesen velkou vodou, a sice až do Šternberku, kde zůstal ležet na jedné zahradě. Zatím byl zřízen dřevěný most. Nový most byl pak vystaven roku 1875. Spočíval na 4 kamenných pilířích s dvěma průchody pro vodu v řečišti a pro případ povodně se dvěma průchody a třemi kanálky po levém břehu. Most sám měl dřevěnou podlahu z klád a dodnes tvoří kostru kácovského železného mostu. V letech 1947 – 2006 byly v Kácově zaznamenány tyto stavy Sázavy:

Č.     Datum           Výška vody v Sázavě

1      16. 3. 1947      434 cm
2      19. 7. 1965      452 cm
3      14. 8. 2002      468 cm
4      14. 8. 1960      503 cm
5      30. 3. 2006      570 cm
 

L. Elleder uvádí, že v celém období let 1500 - 2000 se podařilo identifi kovat 13 povodní s největší pravděpodobností významnějších než poslední významná povodeň z r. 2006, kterou hodnotí jako čtvrtou nejvýznamnější z let 1845 - 2007, a to v úseku od Davle po Havlíčkův Brod. Při velkých vodách řeka nejen odnáší, ale také přináší a odhaluje. Při povodni v r. 2006 si řeka naproti Čertovce hledala novou cestu a odplavila spousty zeminy. Po opadnutí zůstaly v písku trčet opracované dřevěné kůly, patrně pozůstatek opěrného systému starého vodovodu.

 
Povodňové aktivity

Velká voda vyvolala vždy v Kácověřadu aktivit. Můžeme je rozdělit na: a) stavební aktivity, b) výstavbu přehrady Švihov, c) administrativní a výchovná opatření.

 
Stavební aktivity

Zbožnou A. M. F. Toskánskou, stavitelku barokního kácovského zámku, trápilo, že se rodiny sídlící na druhém břehu Sázavy v Račíněvsi nemohou v případě povodníúčastnit bohoslužeb v kostele a tak nechala na druhé straněřeky vystavět kapli Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Zde se v případě nepříznivého stavu hladiny řeky konaly bohoslužby. Stavba zde stojí podnes. Stejná příčina vedla v r. 1902 ke stavbě celoroční expozitury kácovskéškoly v Holšicích. Často se totiž stávalo, že větší děti, které chodily do školy v Kácově, se musely vrátit domů pro vysoký stav vody, zejména v období tání ledu. Ochráncem lidu proti povodním je světec Jan Nepomucký. U kácovského mostu stávala jeho socha i kaple. Socha svatého Jana Nepomuckého stávala i v Podskalí u domu převozníka a dnes se nachází v zámeckém muzeu.

 
Přehrada Švihov

Jednou z funkcí přehrady Švihov na řece Želivce je i regulace toku. Šedesátikilometrová štola odvádí asi jednu třetinu vody, která dříve protékala Kácovem do středočeské vodárenské soustavy. O gigantičnosti stavby svědčí i to, že výška nadložíštoly pod řekou Sázavou činí 30 m. Přehrada začala plnit svou funkci v r. 1972 a jedním z jejích úkolů je každoročně v letním období od 1. 6 do 31. 8 zajišťovat kompenzační nadlepšování průtoku v profi lu Kácov tak, aby minimální průtok činil 2,7 m3 za sekundu. Na základě zkušeností z období povodní v r. 2002 bylo toto opatření v manipulačním řádu doplněno o ustanovení, že celkový objem nesmí být vyšší než tři miliony m3 za celé rekreační období. Odklonění sázavských vod má trvalé důsledky pro krajinu, které lze snadno vyvodit ze základních ukazatelů: průměrný odběr pro vodárenskou soustavu činí 3,5 m3 za sekundu a běžný letní průtok v Kácověčinil v červnových dnech roku 2014 6 m3 za sekundu.

 
Administrativní a výchovná opatření

Mezi nejhorší důsledky povodní patřily vždy ztráty na lidských životech a nejbolestivějšípak byly případy dětí. Spisovatel V. Vlček vzpomínáve svých pamětech na zkušenost ze školy po r. 1850, která ho doprovázela ve snech ještě v pozdějším věku. Po povodni se našlo na louce u Kácova tělo neznámého utonulého chlapce, který byl pochován na kácovském hřbitově. Před pohřbem byla rakev odkryta a všichni žáci školy se shromáždili kolem mladého studeného těla. Starý učitel pak žáky varoval a připomínal, aby byli rozumní, opatrní a vyvarovali se nebezpečenství. Hlásná a předpovědní povodňová služba Českého meteorologického úřadu vychází z opatření, která zahrnují vyhlašování stupňů povodňové aktivity (SPA). Extrémní povodeň v Kácově je při hodnotě 680 cm. Orientačním bodem pro vyhlašování jsou údaje z kácovské vodoměrné stanice u železného mostu. Do automatizace měření měl na starosti odečet místní pozorovatel. Zaznamenaná zjištění pak odesílal z nádražní telefonní stanice. Krajský úřad Středočeského kraje ustanovil na návrh správce povodí 25. 6. 2009 na území obce Kácov záplavové území, které je dlouhé 2,2 km a běží proti proudu od železného mostu. Stanovením záplavového území jsou dány omezení pro stavební aktivity, těžbu nerostů, zřizování táborů, kempů nebo skladování materiálu. Na pravém břehu je hranicí záplavového území až k betonovému mostu železniční trať, na druhém břehu tvoří hraniční čáru plot fotbalového hřiště. Nad betonovým mostem je v záplavovém území budova pivovaru a cesta ke Skalce, na druhé straně tvoří hranici celá budova bývalé pily, dnes malé vodní elektrárny. Konec záplavového území daný tokem Sázavy je ukončen na úrovni zdravotního střediska.


Závěr
Dnes se rozlišují v zásadě tři druhy povodní: a) zimní a jarní v důsledku tání sněhu, b) letní v důsledku dlouhodobého deště a c) letní v důsledku krátkodobých srážek velké intenzity. Nejrizikovějším obdobím pro velké povodně Sázavy zůstává konec zimy. Jen výjimečně se se v této době objeví ledové dřenice, ledové kry se již také neplaví po tři dny. A jen málokdy platí přísloví o 24. únoru, kdy svatý Matěj na Sázavě svou širočinou rozsekává led.

                                                                                      zpracoval  Dr. František Procházka


XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018