Nápisové památky v Kácově

 

Středověké a novověké nápisy na stavbách, zvonech, náhrobcích, pamětních křížích a dalších předmětech se začaly zkoumat až v 19. století.  Tyto památky doplňují naše vědomosti o jednotlivých lokalitách a pro obce jako je Kácov jsou nenahraditelnou součástí kulturního dědictví.

 

V r. 2002 vyšla kniha Nápisy okresu Kutná Hora od Petry Nečasové, která obsahuje katalog se 408 nápisovými položkami v okrese Kutná Hora. Začíná nejstaršími dochovanými nápisy a končí r. 1800. V Kácově bylo nalezeno devět nápisů.  Nejstarší je na kameni v sakristii kostela Narození Panny Marie a je datován r. 1544. Další je na pověstí opředeném oltářním obraze Čtrnácti svatých pomocníků. Nejvíce údajů se týká původních zvonů, jejichž popisy jsou běžně dostupné. Historické zvony byly zabaveny během první světové války pro válečné účely a nebyly do Kácova vráceny.  A. J. Zavadil v publikaci Kutnohorsko slovem o obrazem referuje o tom, že budapešťská firma Mansfeld-Weiss určená ke zpracování zvonů nepoužila rekvírované zvonoviny v r. 1917 k válečným účelům, ale k výrobě modré skalice pro ošetření vinic uherských vinařů.

Zachycené nápisy byly latinské nebo české. V. Vlček ve svých vzpomínkách „Budu-li sedlákem“ z r. 1900 uvádí, že v Kácově byl v r. 1848 jediný německý nápis, a to na vinopalně patřící židovské rodině „Branntwein/Brennerei“ (kořalka/lihovar).

 

Umíráček Václava Hájka

Jediným dochovaným původním zvonem v kostele je umíráček s označením dárce Václava Hájka, ředitele kúru v Kostelci nad Černými lesy s označením výrobce – zvonaře Josefa Lišáka z Nového Města pražského v r. 1766. Dík své velikosti nepodléhal zabavovacím předpisům. Šlo o dar bratrance Jiřího Josefa Hájka, toho času primase (prvního konšela v Kácově), který také sám zvon do Kácova přivezl. Zvon byl předtím posvěcen pražským biskupem pod titulem sv. Josefa a sv. Václava.

 

Bohoslužebné předměty

V depozitáři kostela byl ještě popsán kříž užívaný zřejmě ke svátosti posledního pomazání s nápisem INRI nad hlavou ukřižovaného Krista a s nápisem na podstavci s odkazem na papeže Benedikta XIII datovaný rokem 1727.

Druhým předmětem je pak kalich s nápisem odkazujícím na Jana Hanzla, faráře. Kněz takového jména se ale v seznamu kácovských farářů nenachází. V r. 1712, 29. prosince, vylomili zloději mříž v kácovském kostele a odnesli osm kalichů, jednu monstranci, ciborium (přenosnou nádobu) a stříbrný koflík. V r. 1716 pak v Kácově Řehoř Veselý vybral almužnou v obci částku ve výši 167 zlatých a za tyto peníze pak byl pořízen i nový kalich. Spojitost mezi ukradenými kalichy a nově pořízeným kalichem, kterým by mohl být Hanzlův kalich, není prokázána.

 

Pamětní deska Jana Valeriána Jirsíka na radnici

V průčelí radnice je zasazena pamětní deska k poctě kácovského rodáka Jana Valeriána Jirsíka s textem: „Zde se narodil dne 19. června 1798 Jan Valerián JIRSÍK biskup budějovický.“ Deska byla odhalena v neděli 20. června r. 1875 během veliké slavnosti organizované ochotnickým spolkem. Kronikář poznamenal, že městečko přispělo k oslavám pouze pěti librami prachu ke střelbě, ostatní vše šlo na náklady ochotníků. Z radnice se při svátečním shromáždění skvěl obraz slavného rodáka od Bernarda Gebella, předsedy ochotnického spolku a hlavního organizátora akce. Každý dům městečka byl vyzdoben, ze zámecké budovy vlály četné prapory. K oslavě přijeli hosté zblízka i z daleka – poslanci Č. Hevera a Ruml z Kolína, K. Šubrt z Prahy a zejména J. S. Skrejšovský, novinář a politik. Slavností řeč po mši měl K. Šubrt, který uvedl: „Slavíme velikého svého krajana proto, že jest jedním z nejpřednějších a nejzasloužilejších bojovníků za osvětu, vzdělanost a práva národa našeho a že ukázal se býti mužem mravně dokonalým.“ Posluchači provázeli jeho řeč častou pochvalou. Řečník dále zmínil dnes již zapomínanou myšlenku: „Pracujme tudíž pro všeobecné dobro, a nechtějme sami požívati ovoce úsilí svého, potomkům našim nechť vzejde hojná žeň z úsilí našeho.“ Po odhalení pamětní desky zapěl pěvecký sbor slavnostní píseň. 

Po ukončení shromáždění se valná většina účastníků odebrala k hostině, na které pronesli přípitky kácovský radní Kepka, poté Norbert Procházka, farář, přítomní poslanci a J. S. Skrejšovský. Za rodinu poděkoval pan Jirsík, měšťan kutnohorský a bratr oslavence. Večer proběhlo divadelní představení, během kterého vzdali účastníci čest J. S. Skrejšovskému dvojitým povstáním. Slavnost byla ukončena večerním plesem.

Jan Valerián Jirsík zemřel o osm let později v r. 1883. Jen mimořádným osobnostem jsou odhalovány již za jejich života pamětní desky a jen výjimečně se ještě po jak více 130 letech taková deska stále nachází na svém místě. Velkému počtu účastníků slavnosti v Kácově poděkoval Jan Valerián, biskup, v následujících dnech díkuvzdáním v denním tisku.

 

Nápisy z kácovského hradu

Písemný záznam z Časopisu Musea Království Českého z r. 1876 uvádí mezi předměty darovanými muzeu do sbírky starožitností dar od vychovatele Primuse Sobotky. Jde o čtyři hliněné zlomky s nápisy nalezené na rozvalinách hradu Kácova. Vzhledem k údajům týkajícím se zániku tzv. kácovského hradu (poslední zmínky po r. 1450), bude se pravděpodobně jednat o nápisy ještě staršího data než ty nejstarší dosud zjištěné z r. 1544.

 

Náhrobní nápisy

Kulturní obraz minulé doby dokládají i nápisy z let 1800 – 1929. Takovými jsou i nápisy na pomníku na novém hřbitově v Kácově. Nápis na hrobě č. 87, pokládaný za nejstarší, je vryt do kamene.

Jde o text: „Zde odpočívá pan Karel Wiesner papírník z Kácova. Zesnul v Pánu 29. října leta 1821 v roce 73 života svého.“  Pestrý život tohoto papírníka je popsán v knize F. Zumana Posázavské papírny. Zbytek nápisu obsahující modlitbu je nečitelný.  Druhý náhrobní nápis na nedalekém pomníku je mladší a zde je do kamene vyryto: „Zde v Pánu odpočívá Antonín Strobl šafář ze Zderadin. Zemřel 30. června 1896 ve stáří 32 roků.“ Ostatní náhrobní nápisy, i když se staršími daty, nejsou průkazně původní.

 

Nápisy na pamětních pomnících

Pamětní pomníky se v Kácově nacházejí v lesním zákoutí v Břesnici na břehu Sázavy a na rozcestí ke hřbitovu. Sloup u řeky z r. 1929 obsahuje 4 nápisy: 1. Sv. Václav 929 - 1929, 2. Svatý Václave kníže náš pros za nás Boha, 3. Svatá Ludmila + 15. září 921, 4. Nedej zahynouti nám ni budoucím! Na druhém pamětním pomníku je socha svatého Jana Nepomuckého a nápis „Sv. Jene z Nepomuku oroduj za nás.“ Na zadní straně pomníku je pak vyryto datum 16. V. 1904. 16. květen je den,

kdy se v katolické církvi slaví svátek svatého Jana Nepomuckého. Pamětní pomník byl poničen nepozornou řidičkou v osmdesátých letech minulého století, jejíž auto se zastavilo až o monument. Poničený ozdobný plot ani odpadlých pět hvězd kolem hlavy světce symbolizujících pět liter slova tacui („mlčel jsem“) již nebyly nahrazeny.

V Kácově je možné nalézt i nápisy na domech jako je nápis na domě č. 44 Laboratoř Kácovka dokumentující neutuchající píli podnikatele Vojtěcha Smutného. Lze se pozastavit i nad dokumenty k reprezentativní vile Mánička ve Zlivi, kterou nechali postavit tehdejší majitelé statku Čabelice - Kulovi. Trvalá pozornost je věnována majiteli nápisům na historické budově pivovaru (Nápisy: Pivovar Kácov. 1914 1993. Zal. LP 1457). Nedílnou součástí studia oboru epigrafiky jsou i nápisy na válečných hrobech nebo pomnících nalézajících se jak v Kácově tak v Račíněvsi nebo ve Zderadinách a které jsou evidovány v databázích Ministerstva obrany České republiky.

sepsal František Procházka

 

 


XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019