Kácov a polygrafie  

Polygrafie je obor, který zpracovává a rozmnožuje psané nebo tištěné předlohy, tradičně tiskem. Tento článek sleduje, jak je polygrafie spojena s kácovským prostředím.

 

Alois Wiesner starší (*1852 Kácov - + 1924 Praha)

Kácovský rodák A. Wisener pocházel z rodu, který v Kácově zakoupil a provozoval papírnu v místě, kde dnes stojí tzv. Šindýlkův mlýn. Nejstarší předek rodu - Alexandr Wiesner - koupil papírnu už v r. 1747. Za otce A. Wiesnera - Emanuela Wiesnera papírna hospodářsky upadala. Příčinou byl jednak německý celní spolek, který znemožnil vývoz papíru, jednak rozšíření strojní výroby, čímž klesly ceny ručního papíru až na pětinu a nedostatek potřebných investic na straně nájemce. V r. 1845 byla papírna vydražena novým nájemcem. Emanuel Wiesner se odstěhoval z papírny do čp. 55, kde se mu narodily děti Emanuel (zemřel krátce po narození), Alois a Antonín. V rodném listě byl Emanuel Wiesner uveden již jako obyvatel Kácova. Rodina Wiesnerů poté přesídlila do haličského města Horodok u Lvova, který byl tehdy součástí habsburské monarchie (dnes Ukrajina).

Alois Wiesner vystudoval reálku ve Lvově, vyučil se papírníkem v Jindřichově na Moravě, pracoval v Deutschlandsbergu ve Štýrsku (Rakousko) a poté působil jako zástupce jindřichovské papírny v Praze, kde se osamostatnil a vybudoval prosperující obchod papírem. V r. 1882 získal knihtiskařskou koncesi,  zakoupil knihtiskárnu a zahájil provoz na Novém Městě v Bolzanově ulici, nejprve se společníkem, později samostatně. V r. 1896 přesídlil svůj podnik do Soukenické ulice.

L. K. Žižka ve svých knihkupeckých vzpomínkách (1871 - 1884) označuje A. Wiesnera jako  papírníka, knihtiskaře a nakladatele. Uvádí, že byl drobný brunet, poněkud osmahlého obličeje s plnovousem, váhavějších pohybů.

Jako nakladatel vydával A. Wiesner časopis Ruch, v letech 1886 - 1889 provozoval stálou Galerii Ruch, kde vystavovali umělci jako J. V. Myslbek, Václav Brožík nebo Jakub Schikaneder. Alois Wiesner, který patřil mezi zastánce pravosti Královédvorského a Zelenohorského rukopisu, se intenzivně účastnil společenského a kulturního života.  Mimo jiné byl i  spoluzakladatelem Společnosti Národního divadla.  Okolo r. 1900 byl Wiesner oceněn titulem „knihtiskař České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění“.  Do vedení firmy se postupně zapojili zakladatelovi synové Gabriel a Alois Wiesner mladší. Činnost této tiskárny v Praze byla ukončena  během druhé světové války.

Na internetu lze nalézt soupisy knih, které Alois Wiesner vydal anebo tiskl.

Spojení funkce tiskařského podnikatele, nakladatele a galeristy vedlo spisovatele Ignáta Hermanna k sepsání humoristického příběhu Týden mecenášem o Aloisu Wiesnerovi. V této povídce se A. Wiesner dohodne s mladým literátem o sepsání několika fejetonů. Zálohová mzda je domluvena za obraz z galerie, který si mladý literát odnese domů.  A. Wiesner zveřejní vzápětí zprávu o úspěšném prodeji galerijního exponátu mladému literátu včetně jeho jména v tisku. Na mladého literáta oplývajícího zřejmě penězi pak uspořádají hon další malíři a věřitelé. Zvýšení činže požaduje i domácí. Nešťastný literát vrací po týdnu obraz zpět do galerie. (Zdroj: Květy 1888.)

Když Alois Wiesner zemřel, tisk oznámil tuto skutečnost takto: "V pátek zemřel v Praze známý nakladatel Alois Wiesner, jehož nákladem vyšlo mnoho časopisů a významných děl.  Wiesner byl typ českého selfmademana, který vlastní energií a pílí vyšinul se mezi přední české průmyslníky. Pracoval vždy ve  prospěch   českého   národa."

 

Tiskárna v Kácově

Tiskové potřeby byly v Kácově nejdříve zajišťovány dodavatelsky. Tak může na slavnostních pozvánkách a účtech za plakáty na události v Kácově ve spolkových kronikách nalézt jména tiskařů z Benešova (Mueller), Kolína (J. Pak, 1903), Kutné Hory (Švarc, 1911) anebo Josefa Hrádka z Uhlířských Janovic (1914). Náklad plakátů pro ochotnická představení byl 200 kusů.

Platby za tiskárenskou práci mimokácovským zřejmě nedaly spát kácovskému podnikateli a vyučenému drogistovi V. Smutnému. V. Smutný se poprvé objevil v Kácově v r. 1910, a postupně rozšiřoval své podnikatelské aktivity.

V Kácově nechal postavit budovu tiskárny, kterou pronajímal (přízemní stavba u budovy č. 149 v dnešní ulici Pod lipami v Nové čtvrti). Podle zápisů v kronice Čtenářsko-ochotnického spolku v Kácově víme, že prvním tiskařem byl kácovský knihkupec Květoslav Muška, který provozoval knihtiskárnu v r. 1925. V tomto roce se do tiskárny přestěhoval a začal Čtenářsko-ochotnickému spolku v Kácově účtovat tisk plakátů pro ochotnická představení. Běžnou produkci tiskárny v Kácově představoval tisk vizitek, obchodních papírů, příležitostních a propagačních tiskovin.  Podle inzerce v dobové brožuře  Městečko Kácov nad Sázavou (1928) nabízela jeho knihtiskárna tisk plakátů jakož i veškerých tiskopisů ve vkusné typografické úpravě.

Podle ročenek československých knihtiskařů byli dalšími tiskaři v Kácově Josef Zbořil (nejméně od r. 1934) a od r. 1941 Josef Zákravský. Josef Zákravský vytiskl v r. 1937 v Kácově brožuru F. Beneše Kácov - výletní místo v Posázaví, přičemž štočky pro náročnější tisk fotografií byly dodány z Prahy. Po druhé světové válce byla činnost tiskárny ukončena. Jedním z posledních dochovaných dokladů o činnosti podniku je brožura Zruč nad Sázavou v boji za svobodu, kde se uvádí, že brožuru vytiskl V. Zákravský - Kácov a Jan Vostatek - Ledeč nad Sázavou v r. 1946.

 

Vydávání poštovních pohlednic

Dobová zobrazení českých měst a městeček na poštovních pohlednicích musela vždy splňovat řadu podmínek. Požadoval se typický a jasný pohled s  dokonalým nasvícením,   nezkreslený, ale přitažlivý a optimistický. Vydáváním poštovních pohlednic se nezabývali jen nakladatelé a vydavatelé, ale také fotografové, knihkupci, tiskaři, papírníci a další živnostníci, vydávaly je i různé instituce, organizace, družstva a spolky.

První známá poštovní pohlednice Kácova je datována r. 1898. Jde o chromolitografickou (barevnou) pohlednici, kdy použitá technologie umožňovala jen malé množství tisků. Vydal ji Josef Hoitaš a inzeroval na ní i svůj obchod se zbožím koloniálním, střížním a galanterním. Jedná se poštovní pohlednici s tzv. dlouhou adresou tištěnou v Novém Městě n. Metují. Jako "dlouhá adresa" se označuje poštovní pohlednice z období, kdy směl odesilatel psát podle poštovních předpisů na celou adresní stranu pouze adresu. Proto bylo na obrazové straně ponecháno (zpravidla pod obrázkem) místo pro zprávu. Toto období skončilo rokem 1906, kdy už se na adresní část mohlo psát i sdělení.

Prvním známým vydavatelem souborů kácovských pohlednic byl Josef Zeman. Rod Zemanů byl odedávna spojován s organizováním voroplavby v Kácově (nejznámějším členem z období vrcholné voroplavby byl Celestýn Zeman). Témata místních poštovních pohlednic  se  postupně  rozšiřovala a kromě památných objektů se objevovala témata s  přívozem, hostinci, plovárnou, hotelem, pivovarem, mlýnem, nádražím, cestou pod skalami. S Josefem Zemanem je spojeno období tzv. zlatého věku pohlednic, který končí rokem 1905.

Vydavatelská činnost poštovních pohlednic zná dvě krizová data. Je to rok 1912, kdy začala výroba upadat a období poválečné inflace 1919 – 1925, kdy poštovní pohlednice téměř zanikla.

Mezi význačné nakladatele kácovských poštovních pohlednic patří:

·   Marie Bartlová z Českého Šternberka, která vydávala poštovní pohlednice od r. 1913 v rámci souboru Posázaví v barvě černé, červené, hnědé a modré.

·   Renata Bendlová z Kácova,

·   A. Hoffmann z Kácova,

·   Josef Kaška, knihkupec z Kolína, se svým fotografem Josefem Bartlem z Českého Šternberka, který vydával barevné i černobílé pohlednice od r. 1900.

·   Eduard Kůta - papírnictví a knihařství v Kácově, který na adresní straně svých výrobků uváděl: Letovisko Kácov n. Sáz. Krásná lesnatá krajina, příjemné procházky, čistý vzduch, koupání.

·   František Krátký z Kolína,

·   Květoslav Muška - knihařství a papírnictví v Kácově,

·   Vojtěch Smutný - drogerie a prodej Posázavských pastilek (do r. 1937), Kácov,

·   Mil. Smutná - drogerie a prodej Posázavských pastilek (po r. 1937), Kácov,

·   František Zuna, fotograf a vydavatel v Praze na Vinohradech a jeho nástupci (Karel Zuna a další).

V počátečním období bývaly poštovní pohlednice pro větší atraktivnost ručně barevně domalovávány – kolorovány. Vedle fotografií sloužily jako předloha v Kácově i obrazy krajiny – např. malíře  A. Šestáka.

Mimo výše uvedených nakladatelů vycházely i poštovní  pohlednice anonymní, číslované a pouze pod značkami: DxP, Fotofon Praha, Fototyp, Fototypia Vyškov, Grafo Čuda-Holice, Révész Praha, Bromografia, Vomáčka-Pardubice a další.

V poválečném období pak došlo v r. 1948 k ukončení pestré vydavatelské činnosti a poštovní pohlednice Kácova vycházely v  tisícových nákladech a v novém moderním formátu v nakladatelstvích: Orbis Praha, Panorama, Svépomoc nebo Pressfoto-ČTK.

 

Současnost

V posledních letech ovládla obor polygrafie počítačová technika. Přesto se v Kácově nacházejí další pokračovatelé polygrafické tradice. V r. 2003 byla v nové průmyslové zóně Kácova dokončena novostavba kompletovacího závodu FORMICA.Cz (od r. 2008 FOLIANT EU s.r.o.). Továrna se zabývá výrobou laminátovacích strojů. A v r.  otevřela společnost Graffin zabývající se polygrafickými službami (obchodní a servisní činnost v oblasti dodávek ofsetových tiskových strojů, flexotiskových strojů, digitálních strojů a  strojů pro dokončující a knihařské zpracování) v Kácově demonstrační a školicí středisko.

 

Sepsal František Procházka


XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018