Historická místa Kácovského běhu                                                  

 

Kácovský vodovod

 

Zásobování vodou v původních sídlech kácovských pánů nebylo jednoduché. Jakým způsobem byli zásobováni vodou kácovští páni na dnešním Pustém hradě je otázkou. Vodu mohli získávat jednak svedením dešťové vody (což byl asi účel dochované zdejší kamenné cisterny - vodojemu), čerpáním z řeky Sázavy nebo ji mohli dovážet na povozech ze vzdálenějších míst. Všechny tyto způsoby byly nedostačující a byly asi i jednou z příčin opuštění tvrze.

Je zaznamenáno, že od st
ředověku byl u každé větší usedlosti rybníček – tzv. louže. Voda se odtud odnášela v dřevěných putnách. Takové a obdobné zásobování vodou mělo své meze, a proto se od nejstarších dob řešila tato otázka výstavbou vodovodu. Jen tak bylo možné zajistit podmínky pro rozvoj řemesel, a to zejména pro náročnější výroby zajišťované řezníky, pláteníky a koželuhy. Ale v důsledku šlo i konání trhů a větší zemědělskou výrobu.

Nejstarším zaznamenaným zp
ůsobem zásobování vodou v Kácově je vodovod postavený Annou Marií Františkou Toskánskou po roce 1730. Samospádný vodovod končil při svém otevření v kašně u mariánského sousoší Neposkvrněného početí Panny Marie na náměstí. Protože voda poškozovala plastiku, byla kašna přemístěna ke zdi zámeckého dvora. Jedna polovina kašny vyčnívala na náměstí, druhá do zámeckého dvora. Později byla část přístupná z náměstí zrušena a vodovod sloužil pouze pro zámecký dvůr.

Zdrojem vody bylo um
ělé jezírko vybudované na potoce u Čertovky ve stráni. Jeho zbytky bylo možné spatřit ještě v padesátých letech minulého století. Následná moderní těžba dřeva a terénní úpravy zlikvidovaly veškerén stopy po těchto aktivitách.

Samospádný vodovod byl d
řevěný a překlenoval řeku Sázavu nejspíš po dně, protože jinak by byl vodovod při prvních úderech zimy k nepotřebě. Při nižším stavu vody bývaly zbytky původních pilířů sloužících k ukotvení potrubí vidět. Dnešní padesátníci jsou ještě očitými svědky tohoto jevu. Při posledních povodních, kdy si řeka razila cestu novým řečištěm a odnesla naproti Čertovce kusy břehů, se objevily ještě zbytky dřevěných kůlů dosud skryté v písku.

D
řevěný vodovod se budoval z borového dřeva o vnitřním průměru 50 – 60 mm. Dřevěná polena o délce pěti metrů se vrtala nebozezem do jádra kruhu. Polena byla upevněna na dřevěných kozách. Jednotlivé hotové trouby, které nesměly vyschnout a musely se udržovat vláčné, se spojovaly železnými zděřemi a ukládaly se do hloubky 1,2 – 1,5 m. Borové dřevo vydrželo v zemi 6 - 8 let. Pro větší vybočení se užívalo měděných trub. Údržba byla nároča bývalo zvykem, že každý vodovod měl na sebe navázánu kovárnu.

S rozvojem m
ěstečka se ukázal zdroj vody na Čertovce jako nedostačující. Proto byl vybudován nový zdroj nedaleko a blíže náměstí ve stráni na potoce v údolí Vřesnice (Březnice) u Václavíčka. Jezírko jímající vodu bylo umístěno tentokráte výše ve stráni, aby voda měla vyšší spád.

Konec vodovodu znamenala dostupnost nových stavebních materiál
ů a intenzivní výstavba nových studní s okovy, stříškami a rumpály.

Letopo
čet zániku kácovského vodovodu se nedochoval. Je ale je známo, že vodovody z dřevěných potrubí se přestaly stavět na počátku 19. století.

zpracoval: dr. František Procházka


XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018